Plán:
Zkouška domluvena na 19:00, všichni potvrdili.
Skutečnost:
Všichni se skutečně sešli kolem 19 hodiny, jen od Michala přišla v 19:20 zpráva „Dojim a du“ načež vypuklo všeobecné veselí při představě Míši, jak dojí statnou jalovici. Hodina zpoždění je u něho naprosto v normě a to nikdo neřeší. Za celou existenci kapely Hovnadiv přišel přesně načas pouze jedinkrát, kdy my ostatní jsme měli zrovna 5 minut zpoždění a měli jsme to od něho dlouho na talíři, že vlastně nemá cenu chodit včas, když tam stejně nejsme.
Egon si dal při příchodu pozor, aby se opět nezasekl basou o futro, čímž zklamal schoviče, který požadoval opakovaný příchod s komickou vložkou.
U Fanyho pořád ještě měli sudy ze sobotní ochutnávky pivovaru Falkenštejn, takže jsme požívali různorodá pivete. Jen Egon s Michalem se drželi Plzně, Pavel Birellu.
Pavel donesl svou novou hudební techniku, kterou nakoupil za peníze uspořené za chlast, neb od ledna nepije. Propočítali jsme, jak by vypadal stav financí, kdyby nepil nikdo z nás a zjistili, že bychom už měli nejspíš na malou dodávku, zkušebnu a nahrávací studio.
Průběh zkoušky:
Otestování Pavlovo techniky – jeho kombo Fender sice vypadá proti Egonovo kombu jako bonsai, ale „na to naše hraní to stačí“. Looper s automatickým bubeníkem taky funguje dobře, jen je potřeba přesně šlapat (což se zatím úplně nedaří.) Na automatického bubeníka se přišli podívat z vedlejší místnosti od baru mylně se domnívajíc, že to je nějaká aplikace na mobilu. Když se schovičovo ukulele se snímačem připojí do komba, dost to vazbí a píská, takže na baru popadali hosti ze stoliček a vykřikovali na naši adresu nelichotivé poznámky. Proto jsme si snímač přilepili na krk a chvíli na ně na oplátku přes kombo chroptěli. Perňa byl spokojený, že mu už tukabel alespoň nevede přes jájca, což ho znervózňovalo (viz foto).
Přehráli jsme si úplně kompletní playlist z minulé zkoušky, jen jsme zase půlku písniček vynechali.
Přechody u písně Koitula Gumilla se od minula vyřešily – nechali jsme Egona, ať si hraje přechody podle sebe a přizpůsobili se s kytarou i zpěvem.
Všechny ostatní písničky se nám dnes výjimečně dařily a i sám kapelník pochválil krytu, že se jeho zpěv pomalu lepší. Nejspíš to ale bylo způsobeno tím, že když vedle „zpěváka“ řvaly dvě komba, nějaké ty intonační chybky a vlastně celý samotný zpěv zanikl.
Kryta donesl text na novou skladbu z minulého týdne. Zazněly projevy nespokojenosti, že s novou verzí textu se už píseň nejmenuje „Zeptej se basáka“, což se minule líbilo, nicméně text byl hodnocen veskrze kladně. Pavel s Egonem a Schovičem dlouze rozebírali použité akordy, neboť Pavlův popis typu „hraješ to jako do C, ale přes déčko tak jakoby přejdeš na F“ a podobně nebyl pro puntíčkářské muzikanty úplně jasný. Michal se připojil s xylofonovou linkou, ale výsledek silně připomínal Imperial March ze Star Wars.
Píseň „Spad mi mobil do piva“ s novým kombem Fender s efekty a s overdrivem vytočeným na max zní opravdu luxusně… nebo se nám to aspoň po pěti pivetech zdálo.
Oprášili jsme i staré songy, u kterých už jsme si nepamatovali ani texty, ani akordy, takže jsme víceméně improvizovali s hudbou na broukání a zpěv „la la la“, ale byli jsme spokojeni. Míša prohlásil, že je to takhle lepší, protože je to víc punk. K některým písním jsme si jen tleskali do rytmu, pouze Perňa tleskal mimo rytmus, tak ho Míša vyzval, ať si vezme Pavlovo looper a zkusí místo špatného tleskání alespoň dobře šlapat.
Píseň „Na zkoušky furt jebú“, kde jsme minule vymysleli geniální basovou linku podpořenou tleskáním do rytmu, jsme opět vrátili do původní verze, neboť dnes už nám tato úprava až tak geniální nepřišla.
S vědomím, že kryta bude pořizovat zápis ze zkoušky, s přibývajícími pivy stále častěji padá věta „Ty woe, to je hláška, to dej do zápisu!“ Pokud to takhle bude pokračovat, budeme muset přijmout stenografku se znalostí těsnopisu. Alespoň pár vět na všeobecné přání uvedu:
- Michal: Jak to hraješ?
- Schovič: Normálně – pravou ruku na strunách a levou na krku.
- Michal: Já myslím v čem, ty vole!
- Schovič: V mikině.
—————————————————————————————
- Michal: Pičo, jsem si brumlí propích ruku!
- Egon: No vidíš, a na mě furt držkuješ, že to hraju blbě.
—————————————————————————————
- Michal: Já mám nápad!
- Schovič: Pičo, já mám lepší!
Celá veřejná zkouška měla i celkem početné publikum. Přišel se na nás podívat sám pan Fany s chotí, občas od baru zašel Marty a hlavně u vedlejších stolů seděla celá skautská družina i s bratrem náčelníkem. Ač se snažili řešit své záležitosti, my jsme byli prostě nepřeslechnutelní. Alespoň je naše hudba trochu stmelila, protože čím víc jsme na kombech vytočili volume doprava, tím blíže si k sobě sedali. Kryta bystře zaimprovizoval textem o tom, jak by chtěl být skautem, mluvit jen v čárkách a tečkách a celé noci plnit bobříky, leč byl ostatními moudře umlčen dříve, než došlo k nějaké mrzutosti.
Poté kryta odešel před bar řešit telefonát od opilých kamarádů, kteří chtěli rozsoudit, jestli se při pouštění vody otáčí kohoutkem doprava nebo doleva. Bylo to náročné, neb už hůře artikulovali a krytovu odpověď „po směru hodinových ručiček“ nebrali jako odpověď. Telefonát trval cca 10 minut, a když se kryta vrátil zpět k Fanymu, zastihl před vchodem Pavla, který právě potvrzoval Martymu, že Honadiv na podzim vystoupí na fesťáku v Libovici. To krytu překvapilo. Nebylo by to divné, kdyby to domluvilo kterékoliv jiné nalité hovado z kapely, ale Pavel, který od ledna nepije? Že by mu nějaký kokot lil vodky do Birellu?
Závěr:
Na závěr jsme si ještě jednou v rychlosti prosvištěli playlist, a protože si Michal brumlí propíchal i pysky, přeskočili jsme ústupový song „Už je hodně hodin“ a šli rovnou na bar pohlídat útratu.
Datum příští zkoušky nebyl zatím stanoven.
