Je nedělní pozdní ráno a my nezastavujeme, máme zpoždění, vystoupíte si až ve Volyni. Správa poetických rubrik na webu Hovnadiv je řehole. Rozumíme tomu, že se umělci nedají svázat žádnými pravidly, natož umělci dekadentní, ale věřte, že poskládat všechny příspěvky do té podoby, v jaké je vidíte vy, je často o nervy. Umělci posílají svou tvorbu v naprosto obskurních formátech bizarními komunikačními kanály, většinou na pokračování formou různých doplňků, protože „mi to ciwe uteklo nedokončený“, diakritika bývá v básnických útvarech rozmístěna se značným podílem náhody, formátování veršů někdy zcela absentuje, protože „to woe dodělej“ a název básně musíme loudit, či si ho vymyslet sami (případně pustit báseň bez názvu). Vidíte, že nejen řidič má tvrdej chleba. Při pokusu o správné naformátování básní v redakčním systému wordpress pak zjišťujeme, že válka počítačů proti lidem už dávno vypukla a Skynet hadr, pokouší se o nás šlak myokardu, občas něco kolem sebe vzteky rozmlátíme a řveme, že tohle je fakt naposled… ale během tejdne jaksi vychladneme a ten jediný získaný lajk za článek (ač ho možná udělí některý ze zainteresovaných básníků) nás přesvědčí, že to martyrium podstupujeme příští týden nanovo.
Dost breku, jdeme rovnou na poezii dekadentního charakteru. Dnes se sešly čtyři básně, tak se na ně hned vrhneme.
Hovnan Vodkanič – Opilcovo ráno
V hlavě buší permoníci,
Kéž by zmetci malí spali!
V hubě mám jak v popelnici,
Ve výběhu pro šakaly.
Připoután jsem ku posteli,
Něco tíží moji tlapu.
Zrak můj ulpí na prdeli.
Na ruce mám nahou gappu.
Ještě nějak divně smrdí,
Tučnej ksicht má samou vrásku
Mžourá na mě, a hned tvrdí,
Že prý jsem jí vyznal lásku.
Váží nejmíň dvěstě kilo,
Vohavnou má nejen hlavu.
Jestlipak s ní něco bylo?
No snad není v jiném stavu!
Vodkud já ji přitáh domu?
Proč jsem s ní lez do postele?
Co mě kurva vedlo k tomu?
Tak si vzpomeň! Doprdele!
Co jsem dělal, jak se choval,
O tom žádné info není.
Zřejmě jsem se resetoval
Na tovární nastavení.
Dušan Exner – Temné vnitřky
Chtěl jsem báseň napsat,
z temných vnitřků svých.
Pak jsem si řek´ nasrat
a mohutně jsem kých´.
Příčinou je snad to hepčí,
že se stalo jak jsem řek´.
Nedá se říct, je to lepčí,
na trenclích mám tmavej flek.
Prostě jsem se posral, lidi,
neudržel stolici.
Teď to všichni vidí, cítí,
musím větrat světnici.
Zatím co si prdel myji,
spodky pere pračka.
Složím báseň svému pyji,
to snad bude hračka.
Chete-li do poezie,
svoje nitro míchat.
Zatáhněte žaluzie
a snažte se nekýchat.
Marsif Yfylysenko – Irena (název doplněn redakcí, o tom jsme se dnes bavili…)
…moje kočka Irena,
je sadomaso domina,
tento klenot já mam doma,
zálibu svou se mnou koná…
Hraji já jí na kytaru
láskyplné sonety,
Irča na mě upustí si páru,
v svitu noční Lunety
Jsem sic bitý jako žito,
však to vůbec nevadí,
jako dar mám krevní výtok,
Když mě bičem pohladí
Irča moje jediná jest láska,
tu nesměnil bych za jinou,
když mě večer pěkně zpráská,
navodí mi pohodičku,
slastný život s dominou…
Raduár de Koguár – Pochmurná
Chtěla bych myslet na štěstí
a zrovna žádné nepřichází,
chci dělat spoustu neřestí,
jen není s kým a to mi schází.
Chci jenom žít tak, jak se patří,
jenže kolem mě jsou samí lotři.
Asi začnu pít, pak přejdou chmury,
do hospody jít, tam utéct z nudy.
A tím se s vámi pro tento týden loučíme. Tak čau, a příště zase všichni!
Ja davam palec. Vodkanicovo gappozni prekvapko, hlasici se k odkazu hledacu typu Ladislava Klimy, Exnerova koprofilni zpoved nabizejici vychodisko nejen nemeckym sexualnim turistum , Yfylysenkova SM Irca – primocara, s erotizujici nadeji pro vsechny znudene ci Raduarove volani divociny…J.London by rozumel…ja take rozumim. Bravo, mladi…nevidim, neznam uprimejsi soucasnou poezii.
…pod tíhou nepřímých důkazů se přiznávám…ten lajk je ode mne, ale je dán jako odměna za tvrdou práci v redakci s natvrdlými a ležérními básníky, kteří poletujíc na sametovém mráčku své jednostranné fantazie nevědomě házejí pomyslné klacky pod nohy nebo spíše ruce redakčních pracovníků, kteří mnohdy nad různými opravami stráví více času než básníci nad svým dílem…kaji se a slibuji, že se nad sebou zamyslím, ale rád bych předeslal, aby nedošlo k mejlce…určitě se nezměním a klacky, ač neúmyslně budu házet dále…odpusťte mi…až se potkáme, můžete mi jedním z těch klacků naložit na hřbet…
Myslím, že básníci Vodkanič a Yfylysenko svým dílem staví pomník nesmrtelné Radce Suchý-Vyskočil.
Kdo je Radka Suchy-Vyskocil?
Pane kolego, Martin Luther, vypjatý náboženský reformátor, prohlašoval kudy chodil, že s ďáblem sdílí lože častěji než se svojí ženou. Analogicky se ptám, proč najednou děláte blbého?