Máme neděli a s ní opět přichází náš koutek dekadence. Tentokrát máme slabší účast autorů, do uzávěrky dorazily pouze výtvory od pánů Vodkaniče a Yfylysenka.

Honzan Vodkanič tentokrát trochu potemněl a namísto jeho „srandovních prasárniček“, jak jeho tvorbu charakterizoval kolega Yfylysenko, zaslal poněkud vážnější kus. Marsif Yfylysenko má báseň trochu úsměvnější, ale věříme, že hlavnímu hrdinovi asi tolik do smíchu nebylo.

Abychom ale neměli dnešní rubriku tak krátkou, Hovnan Vodkanič napsal ještě jednu báseň, kterou by chtěl udělat radost hlavně našemu věrnému fanouškovi a nepoKrytému obdivovateli – panu Hufnáglovi. Ten všechny zveřejněné básně přísně lustruje jistým obskurním skriptem z internetu a následně se mu báseň líbí nebo nelíbí podle toho, kolik procent rýmu a rytmu na ní najde onen algoritmus. Minule jsme zveřejnili písňový text HV, který logicky musel mít rýmy a rytmus upravené na již napsanou melodii, kde se hlavně rytmus v průběhu písně výrazně mění. Pan Hufnágl celou práci dosti nevybíravě odsoudil, proto mu Hovnan Vodkanič napsal text, který tento pofidérní algoritmus vyhodnotil velmi kladně: rytmus – 100%, rýmy 97%. Nejhůře hodnoceným rýmem je zde poslední rým absolutní – pouhých 93%. Na základě čeho? Kdo ví…

Dost řečí – jdeme na poezii

 

Hovnan Vodkanič – Hlasy

Je temná noc.
Je skoro půl druhý.
Já chtěl bych moc
teď spát. A být tuhý.
Zatím však bezmocně trhám si vlasy.
Nevím, jak umlčet v hlavě ty hlasy.

Hlasy se hádají,
furt něco řeší,
pokoj mi nedají,
žít je furt těžší.
Hlasité hlasy se hlasitě hlásí.
Kdo je jen umlčí? Kdo mě jen spasí?

„Dejte mi klid!
Nechte mě vyspat!
Nechte mě být!
Jděte se vysrat!“
Hlasy se halasně hlasitě smějí.
Že prý vím, co po mně právě teď chtějí.

Dostat mě z pelechu.
Vyhnout se stolu.
Vystoupat na střechu.
Vrhnout se dolu.
Střeva na ulici vyběhnou z břicha.
V rozteklém mozku prý hlasy jsou zticha.

Raději beru zas
litrovku rumu.
S ním hlasy ztrácí hlas
a drží čumu.
Známí mi vyčítaj, že tolik piju.
To je však důvodem, proč ještě žiju.

 

 

Marsif Yfylysenko – Týna

…vedle drobné kopretiny
leží šestky tety Týny…
Teta Týna chytá glanc,
své tělo tak dává v šanc…
Už se blížím podél skal
a rád bych ji vyšukal…
Problém malý ale nastal,
kdyz jsem jí ty šestky laskal,
V bedrech cítím náhle tlak
a von je to tety pták…
V tom mi spadla čelist…jejda,
teta Týna je můj strejda.

 

Hovnan Vodkanič – Zahradník (stoprocentně rytmická báseň)

Zahradník je mrdka,
večer prcal krtka.
Přirážel do rytmu,
jeho čurák chyt mu.
Krtek na něj čumí,
hovno hasit umí.
Tak mu upad kokot,
protože byl kokot.

 

Share