Vážený kolego, cením si Vašeho poznatku i jeho kultivované prezentace. To se často nevidí! Odborná obec je horší než pavlačové drbny a v touze přetrumfovat se, si často berou ku pomoci verbální nástroje, které jsou za hranicí respektující (a konstruktivní!!!) vědecké diskuze.  
Avšak, abych se dostál věci svého připomínkování. Kolego, Váš objev “mlíčňáku” je  samozřejmě v kategorii precizně odvedeného výzkumu a bádání. Dovolím si však s Vámi nesouhlasit a to konkrétně s pasáží “…pak si uvědomil, že to přeci jen přehnal a zase ho zamaloval…” Kolego, toto je mělké a povrchní vysvětlení. Zde jste se nechal ukonejšit objevem “mlíčňáku” a spokojený sám se sebou jste rychle opustil vody věčného hledání a pochybností nad vlastní bohorovností. Nemějte mi to za zlé, nemyslím to špatně a sám víte, že si Vašeho názoru vážím.
Dle mých informací se věc však měla takto:
Da Vinci stíhán nepříjemnou dentofobii se prostřednictvím malby zmiňovaného oleje snažil o autoterapii. Ostatně tato fóbie je pochopitelná a v 15.století postihovala velké procento tehdejší populace, což samozřejmě není ku podivu, s ohledem na fakt, že s bolavým zubem se chodilo výhradně ke kováři.
Tedy, kdyby vzácný kolega ashberry neusnul nad prvním objevených zoubkem a šel ještě dále, mohl by nám ve své „Poznámce“ podat mnohem relevantnější data, která nás zcela zjevně posunují/vracejí zpět k il Boemovi. Zoubek byl jen Vinciho autoterapií…to co skutečně (Lodovico) přehnal, byť v realistickém ( a s ohledem na pevné tvary modelky pochopitelné) zachycení okamžiku, a následně da Vinci zamaloval byla úplně jiná věc. Věřte, že mi je líto, že Vám musím dáti takový akademický políček.

Share