Plán:
Zabukovali jsme si pánský pokojík na 19:30 s tím, že každý dorazí, jak se mu to bude hodit. Kokot kryta tedy už ve 13:50 stepoval na chodníku před zavřenými dveřmi. Naproti tomu Michal hlásil, že přijde pozdě, protože má Matěj rozlučku se základkou. Marně mu Pavel vysvětloval, že tu rozlučku má Matěj a ne on a že tam vlastně nemá být.
Skutečnost:
Krátce po 18:00 vyzvedl kryta Perňu doma, ten si ještě rychle přeparkoval auto, protože cestou ze zkoušky už by to mohlo být náročnější. Pak společně dorazili k Fanymu a sedli si na prozatím bar, aby byli blíže ke zdroji. V celé hospodě byli krom nich jen dva maníci, kteří se bavili s barmanem. Téma jejich rozhovoru bylo znepokojivé. Prý úplně nesnášej lidi, co hrajou na kytaru, když oni si přitom chtějí povídat spolu a špatně se slyší. To prý by jim nejradši rozmlátili tu kytaru o hlavu a hodili do ohně. Trochu uklidňující bylo, že tu zatím žádný oheň nehořel, ale kdo ví… Naštěstí brzo vypadli.
Před 19 hodinou se objevil Pavel a objednal si jedinýho a posledního Birella, který se u Fanyho nacházel. Dali jsme se do družného hovoru. Krátce nato si za námi kdosi objednal pivo švermovským dialektem, takže jsme zjistili, že dorazil i schovič. Ten donesl vymakané udělátko, které objednal z Číny – bezdrátový kabel. Bezdrátový kabel vypadá a funguje úplně stejně jako normální kabel, akorát tam není ten drát. Ke každé koncovce je přidělaná malá krabička s anténkou a hraje to stejně, jako by místo toho byl kabel. Z tohoto udělátka byl nadšený hlavně Pavel, který už plánoval, jak s tím budeme moci běhat i po velké stagi a nebudeme se přitom zamotávat do kabelů. Schovič šel s kytarou vyzkoušet, na jakou vzdálenost to ještě bez problémů přenáší, přičemž udělal zřejmě nechtěnou reklamu Funny Ukulele Bandu (viz foto). Bezdrátový kabel funguje dobře, jen občas vazbí, ale to se ztratí.
Mezitím dorazil i Egon a Michal. Tím byli Hovnadiv kompletní a mohli jsme probrat výjezdní zkoušku do Rokytnice, která se nebezpečně přiblížila. Bylo to až tak nebezpečně blízko, že plánovaný geocachingový event „Sucharka není na suchu 2“ už nešel odpublikovat, protože ten se musí posílat 14 dní předem. Tím se jedna věc sama vyřešila a my začali probírat dopravu – přeci jen je nás o jednoho víc než minulý rok. Zde Egon přednesl svou potíž, že zřejmě nebude moci jet – leda by vzal i děti. Odsouhlasili jsme tedy tuto variantu, protože s basou naše písničky znějí opravdu lépe. Egon tedy řekl, že vezme auto a že případně může vzít i nějaké lidi. Michal mu vysvětlil, že tady asi došlo k nějaký mejlce. Že prý chápe, že Egon ještě na žádné výjezdní zkoušce nebyl, tak to nemůže vědět, ale věc se má tak, že do Rokytnice nejezdí žádní lidé – jen banda čuráků. Když se po delší době podařilo domluvit logistiku dopravy, ukázalo se, že si Egon spletl víkend, kdy se má jet, a že je tudíž všechno úplně jinak. Tato otázka zatím zůstala nedořešena, nainstalovali jsme tedy historicky první turistický rozcestník Strastiplná trasa HND a začali zkoušet.
Opět jsme si přehráli playlist, který Egon uchovává jako jediný někde v base, opět se shodli na tom, že by nám ho mohl nějak nasdílet a on nám opět vysvětlil, že to nejde, protože se v něm nikdo nevyzná včetně něho, neboť stále hlásil písničky, které už jsme dávno zavrhli.
U naší poslední písně Dilema konstatovali, že je pěkně temná a naléhavá. Jako sraní v lese na latríně, přirovnal to Egon. Text prý taky není špatný – při psaní textu ho nejspíš Krytovi políbila múza. Náš další song „Mobil do piva“ byl zase shledán depresivním.
Během zkoušky se občas našli odvážlivci, kteří se usadili u stolku vedle, ale nikdo nevydržel déle než půl písničky. Až ke konci se zřejmě někde otevřely stavidla s mlaďochama a celá zadní místnost se zaplnila. Zahráli jsme si na rozloučenou „Kvapík do piči“, Pavel zaplatil a šel do piči. My ostatní jsme ještě poseděli a sledovali, jak mlaďoši znásilnili Fanymu piano a začali hrát jakési srágory. Jeden z mlaďochů – nějaký Míra – si od kryty půjčil melodiku a začal na ni hrát s takovým skillem, že to tenhle nástroj ještě nezažil. Po nějaké době vyflusaně vyměnil dlouhý šlauch za krátký šlauch, opět zahrál nějaký set a pak sípavě řekl, že mu čtyřhmaty hrozně kradou dechy. Ukázalo se, že je to hráč na akordeon.
O termínu další zkoušky se mluvilo, ale nikdo ji zřejmě u Fanyho nezabukoval, takže nevíme. Každopádně příští pátek odjíždíme do Rokytnice, kde tedy pro zájemce proběhne tzv. event bez bodu. Fanyho jsme opustili kolem půlnoci, Egon s Perňou se cestou domů ještě povozili v Grandu ve výtahu. Na kole.
Ten Birell byl archivní ? Kolik stála jedna jízda v tom vejtahu ? Kdo je buran ?