Zkouška začala ještě před otvíračkou zkušebny u Fanyho tím, že se polovina kapely sešla v Ungeltu. Zde proběhlo předchlastání, aby co nejdříve přišli muzikanti a zároveň proběhla psychoanalýza členů kapely, neb přítomní členové to měli (prý) za potřebí. Na devatenáctou hodinu se všichni tři přesunuli k Fanymu a těšili se, jak si tu dají Birell.
Slečna/paní obsluhující u Fanyho však dotyčné pány nepotěšila, neb Birell nebyl na skladě ani jeden. Kapelník si tedy objednal jablečnou žbrďolu, kryta řepovou žbrďolu a Perňa prohlásil, že není magor, a že v tom případě si tedy dá normální pivo.
Zanedlouho se dostavil i Mistr A., který dlouho na žádné zkoušce nebyl. Protože ostatní tři muzikanti hlásili, že přijdou „až o hodně později“, zahráli jsme Mistrovi „Pálíme nábytek na Sucharce“, aby měl dojem, že opravdu přišel na hudební zkoušku.
Egon dorazil ve 20:06 a již tedy s basou jsme zkusili novou píseň „Hledám ženu se dvěma klitorisy“. Když jsme se v písni s počtem klitorisů dostali až na osm, Mistr to velmi ocenil a nešetřil nadšením.
Když dorazili všichni muzikanti, dali jsme si playlist od začátku. Kapelník si s kytarou přesedl k Egonovi s basou, aby ho lépe slyšel. Koitula proběhla bez problémů, u Hrachu kryta špatně nastoupil se zpěvem u druhé sloky, za což si u Michala vysloužil důtku s tím, že příště už to bude za pokutu a budeme uvažovat o výměně zpěváka. Marně se kryta obhajoval, že je v rekonvalescenci, že ještě ráno dobíral antibiotika a že je dýchavičný jako Milena od Vasilova Rubáše.
Schovič se poptal, co je nového. Michal mu řekl, že kryta má novou nažehlovačku na triku. Schovič ho zjebal, jestli není kokot, že se sem netrmácí takovou dálku až ze Sherwoodu jenom kvůli tomu, aby se dozvěděl, že Luděk má kurva novou nažehlovačku, a že se na to příště může vysrat. Raději jsme se pustili znovu do hraní. Dali jsme si píseň Mollové a Michal pravil, že je to tentokrát nějaký divný – buď kryta zpívá moc potichu, nebo Pavel hraje na kytaru moc nahlas. Po důkladné analýze bylo zjištěno, že se jedná o sluchový klam způsoben tím, že si Pavel dnes přesedl a sedí hned vedle Michala a ne naproti přes lokál, jako obvykle.
Pokračovali jsme v playlistu dále. Zdálo se nám, že se nám daří, ale Mistr A. byl stále zadumaný a dělal si poznámky do telefonu. Pojali jsme podezření, jestli není z kulturní komise a nevypracovává na nás posudek. Možná nepřišel posedět s kamarády, možná my nevědomky absolvujeme kádrové přehrávky.
Dali jsme si ještě píseň Dilema, kdy jsme pak rozpačitě přemýšleli, jestli nebyla nějaká divná a jestli za to trochu nemůže basa. Egon připustil, že je možné, že jeden tóníček tam malilinko ulítnul, ale že to nebylo nic závažného. Ashberry se v tu chvíli vztyčil a prohlásil, že tento stav očekával. Hudebně se u nás prý nic nového neděje a umělecky se točíme v kruhu. Víc prý slyšet nepotřebuje. Zatáhl svá dvě pivete a odkráčel.
„To je škoda, že jsem nevěděl, že přijde Mirek,“ řekl Michal, „já mu chtěl vzít knížku.“
„Já mu zase chtěl vzít šrajtofli, ale taky to nevyšlo,“ kontroval Schovič
Následně nám vyprávěl svůj smutný příběh o tom, jak si v Číně objednal snímač na ukulele, ale ten nedorazil. Objednal tedy druhý, ale ten rovněž nedorazil. Vyřešil to tedy radikálním řezem – nově jich objednal rovnou 15 u různých obchodníků a věří, že alespoň jeden by se k němu mohl dostat.
Zahráli jsme si KPK. Po skončení písně prohlásil Egon: „My jsme se tam trochu ztráceli, nemůžeme to sjet ještě jednou?“
„My jsme se ztráceli? Kdo my?“ zeptal se kapelník.
„No já a basa,“ objasnil Egon.
Dali jsme si tedy KPK znovu. Michal zjebal Perňu, že při tom nějak blbě bubnuje a mate ho. Perňa vysvětlil, že to je schválně, že to je dlouhá písnička a vždycky, když už je unavený, tak změní rytmus, aby si odpočinul.
Opět jsme zkusili zahrát Bobbyho a tentokrát se smůla prolomila. Zvládli jsme i náročnou pasáž „Nevím nevím“, kde jsme vždycky dříve ztroskotali a dohráli song až do konce. Naši radost nemohlo zkalit ani to, když jsme zjistili, že basa hrála celou dobu úplně jinou písničku, což Egon drze připustil.
Zahráli jsme si znova „Pálíme nábytek na Sucharce“, tentokrát v kompletní sestavě. Pak se Michal zeptal pohodlně uvelebeného Schoviče: „ A kdy ti vlastně jede bus?“
Schoviš koukl na hodinky, vytřeštil oči a prohlásil: „Ty vole, teď!“
Nacvičeným hmatem strčil ukulele do futrálu, otočil do sebe zbytek piva a ve 22:47 vyrazil z lokálu na bus, který mu jede ve 22:50. Prý ho stihl. Akorát my jsme nestihli zahrát píseň „Máma mi dala korunu“, kterou požadoval secvičit.
Při odchodu nás zastavil Hukot a měl zájem o nějaké naše nahrávky. Museli jsme ho zklamat, ale pozvali jsme ho na koncert. Sdělil nám, že jeho nejoblíbenější song od Hovnadiv je ten, kde hraje harmonika a do toho je cinkání. To je docela rébus. Michal na oplátku vyzkoušel, kdo odhalí jeho složitý rébus, který vytiskl na samolepku. Hukot ani Fany se nechytli a vymýšleli spíše oplzlosti, správné řešení nakonec odhalila Míša, což Míšu potěšilo. Míšu koneckonců taky.
Datum příští zkoušky byl stanoven na 27. 8. 2019. Do té doby budou probíhat spontánní setkávání spíše za účelem pivete a tak podobně.
Cestou ze zkoušky proběhla instalace dalších dvou rozcestníků Strastiplné trasy HND.
Jako bych tam byl s nimi. Krasně napsané čeče . ..
Akorát jsem někde cestou na bus vytratil zelený trsátko, tak kdyby ho někdo našel, nechť mi ho nechá na základně. Děkuji.