Na tuto zkoušku jsme se sešli na poměry Hovnadiv celkem rychle. Jindy se slejzáme jako švábi na pivo i několik hodin, teď ale do půl hoďky od začátku zkoušky dorazili všichni – teda až na Perňu, který absolvuje rodinnou dovolenou. Posadili jsme tedy na jeho místo cajon a dělali, jako že tam je, a musíme přiznat, že v pasážích, kdy na zkoušce usíná, zněl opuštěný cajon úplně stejně, jako kdyby na něm spal Perňa.
Kapelník nás upozornil, že do koncertu už zbývají jen 4 zkoušky, což je dost málo. Víc jich nezvládá, neboť je na dovolené. Postupně si tedy nahlásili dovolenou i ostatní členové souboru a ukázalo se, že ty zkoušky klapnou možná dvě, v lepším případě tři, ale to musíme v jednom tejdnu zkoušet 2x.
Pavel dovalil svůj nový kytarový efekt s nápisem Made in China. Když jsme nápis komentovali, trochu ho to překvapilo, neboť se domníval, že to měl být japonský výrobek, ovšem co se dnes nevyrábí v Číně, že? Michal zjistil, že ze sedaček u Fanyho, které minule vyzdobil samolepkami HND, někdo strhl tu s prdelí. „Čuráci nám kradou prdele“, okomentoval to, „kozy zůstaly, pinďour zůstal, piča zůstala a prdel v prdeli!“ Pak hledal, jestli nemá náhradní prdel, nebo jestli ji nahradí až příště.
Kryta si připravil předtištěné papíry, kam hodlal zapisovat playlist i se scénickými poznámkami. Schovič okomentoval, že to je stejně k ničemu, že i kdybyto nakrásně psal, od půlky zkoušky to stejně bude švabachem. Pavel předvedl možnosti svého nového efektu a vydrnkal cosi, co znělo jako Majdalenka, Apolenka ze stoleté vypalovačky Holky z naší školky. Když na to Egon pobaveně upozornil, řekl mu Pavel: „ No netlem se, to budeš hrát ty. To je nová figura pro basu do Hrachu. A mám i novou figuru do Koituly.“ Kryta nesměle podotkl, že tři zkoušky před koncertem už asi není moc dobré dělat změny v písničkách, které máme natrénované, ale Pavel oponoval, že to je jen drobná změna, a že to je v pohodě. To odsouhlasil i Egon. Nové věci se prý v pohodě naučí, ale musíme počítat s tím, že nemá v hlavě neomezenou kapacitu, takže s každou novou věcí jedna stará náhodně vypadne. Když později kryta požádal, zda by nešlo do playlistu přidat song In flagranti, argument o změnách v playlistu na poslední chvíli před koncertem se mu vrátil jako buzerant a byl mu omlácen o kedlubnu.
Pavel na svém novém efektu navolil automatického bubeníka a zkusili jsme si zahrát Koitulu. Tempem celá skladba připomínala Kvapík do piče těsně před koncem a schovič konstatoval, že Pavlovi asi přišli nějací rychlejší muzikanti. Pavel tedy snížil bubeníkovi BPM a to už znělo celkem rytmicky.
Vrhli jsme se na Hrách. Zde se Pavel pokusil prosadit již zmiňovanou Majdalenku, Apolenku a Michal zkusil hrát na dvě brumle najednou. Schovič prohlásil, že to je podobné, jako kdyby zkoušel lízat dva klitorisy najednou a jestli to už někdy dělal. Michal řekl, že ne, neboť zatím žádnou ženskou se dvěma klitorisy nesehnal. Vznikla debata, proč se spokojit jen se dvěma, proč ne rovnou tři nebo čtyři, vymýšlelo se jejich nejvhodnějšíí umístění a skončili jsme u toho, že by nebylo špatné o tom složit song. Rozešli jsme se na čuráček pauzu a když jsme se opět sešli, měl kryta první sloku a půl refrénu napsanou. Zkusili jsme to zahrát na Majdalenku, Apolenku a ono to šlo, takže basová figura do Hrachu padla a místo toho máme novou písničku – Hledám ženu se dvěma klitorisy.
V tuto chvíli vpadl na zkoušku jakýsi člověk z lokálu, vyptal se nás, jak se jmenuje naše kapela, kde hrajeme, a že by nám domluvil koncerty v Praze. To znělo zajímavě. Zeptali jsme se na podrobnosti a on řekl, že se jedná o fesťák v Bohnicích. Přihodil odtud i pár zážitků, kdy se třeba jednoho z muzikantů zeptal, odkud je. „Já jsem ze třináctky“, odpověděl mu, „ odkud jsi ty? Jsi mi nějakej povědomej, nejsi z jedenáctky?“ Pak mu ještě vysvětlil, že je syn Goebbelse, ale vychovával ho strejda Mengele, jinak pochází ze Spojených států, konkrétně ze státu Nikaragua. S díky jsme odmítli.
Zkusili jsme píseň Mollové a uvědomili si, že ji hrajeme jinak, než byla původní verze. Došli jsme k tomu, že to nevadí. „Hlavně to chce nějak držet rytmus, abysme se nerozpadli“, upozornil Egon. „My se nemůžeme rozpadnout“, oponoval Michal, „na to máme osnovy.“ Pavel vysvětlil, že to nejsou osnovy, ale stanovy a Egon upřesnil, že nemyslel rozpad kapely, ale abychom se nerozpadli rytmicky. „To je jedno“, řekl Michal, „podle těch osnov se nemůžeme rozpadnout ani rytmicky.“
Dali jsme si Prostor pro vyprávění. Michal tentokrát vyprávěl déle než obvykle a dnešní song pojednával o tom, jak po odehraném koncertě u Fanyho odcházejí muzikanti HND do svých postýlek, jen Michal s Luďkem jedou do Prahy nafasovat Nový Prostor a po prohrané bitvě o své běžné prodejní místo na Můstku odcházejí oba hrdinové prodávat na Flóru. Zjistili jsme, že tuto písničku můžeme hrát velmi, velmi dlouho, což je potěšující. Michal má stále co říct.
Zahráli jsme si Blé, blé, blé, operně zazpívali „Vyndala bobra“, Egon zkonstatoval, že to je hroznej text a šli jsme zase na čuráčka. Venku na kuřpauze (která nemá se zmiňovaným čuráčkem nic společného) jsme si opět připomněli Twitter Hovnadiv, který už je skoro rok mrtvý a slíbili si, že tam zase něco napíšeme. Schovič neúspěšně hledal nějakého parťáka na ruma a byl dosti otráven, že si ho s ním nikdo nechce dát. Pak se ale rozzářil, když si uvědomil, že už je velkej a že si ho tedy může dát sám, což promptně učinil.
Po pauze jsme zkusili Mobil do piva s Pavlovo novým efektem. Zde se ukázalo, že je to podobné, jako se satelitní televizí. Definice satelitní televize zní, že můžete sledovat dalších 360 programů o hovně. Pavel projel všech svých 360 efektů, a nikde jsme nedospěli ke shodě, s kterým píseň zahrát. Pavlem vybrané efekty se nelíbily Míšovi, schovičovi a krytovi a naopak ty efekty, které s nadšeným hýkáním prosazovali oni, se zase nelíbily Pavlovi. Jediný Egon řekl, že je mu to jedno, že stejně kytaru neslyší. Pavel mu nabídl, ať si tedy sedne blíž a Egon vysvětlil, že si nestěžuje, a že mu to nevadí, že to jen oznamuje. Pavel projel nabídku efektů 3x tam i zpět a pak jsme výběr toho správného odložili na příště.
Zahráli jsme si KPK. Egon po dohrání prohlásil, že nemohl najít, kde má na base B a že to zkusíme ještě jednou. Pavel řekl, že tedy konečně změří stopáž písně, a že by ji i nahrál, ale nemá místo v úložišti. Schovič kontroval, že on místo v úložišti má, ale zase nemá aplikaci, kterou by to nahrál. Egonův telefon měl apku i místo, tak jsme nahrávali na jeho telefon, ale ve chvíli, kdy kryta na refrén nasadil svůj krákor ne o půltón, ale minimálně o půl oktávy níž a do toho megafalešně zanotoval s intonací mentálně retardovaného kikota, Egonův telefon omdlel a záznam se přerušil. Alespoň Pavlovo stopky doběhly v pořádku, tak můžeme zodpovědně prohlásit, že píseň má necelých 5 minut.
Zkusili jsme si opět nešťastného Bobbyho, který se nám za posledních 5 zkoušek ani jednou nepovedl, a nezklamali jsme – nepovedl se ani tentokrát. Sice jsme ho dohráli až téměř do konce, ale bylo to celé tak nějak na piču. „Není divu“, řekl Pavel zamyšleně, „já jsem tam hrál do tý sloky něco úplně jinýho… a do refrénu taky…“.
Na závěr jsme si dali Už je hodně hodin a pak Pálíme nábytek.
„Našteluj si tam efekt balalajka“, požádal Pavla Michal.
„Si jí kup, vole“, odpověděl Pavel, odehráli jsme song a bez kvapíku odešli do piče.
Kryta sbalil téměř netknuté předpřipravené papíry na playlist, protože zapisovat songy, rozložení nástrojů, akordy, poznámky na zápis a u toho ještě hrát, zpívat, skládat nové songy a popíjet pivete fakt nejde. Na to jedině přijmout do kapely administrativního pracovníka. Jenže na toho už nemáme prachy v rozpočtu kapely. Už jenom vzhledem k tomu, že nemáme žádný rozpočet.
Termín příští zkoušky: Je to vo hviezdach…
Jak to chutná s tím oplatkem ?