Minulá zkouška proběhla bez zápisu, neboť se jednalo o zkoušku výjimečnou. Zúčastnil se i dříve hostující kladenský člen Galán Martén, který odjížděl společně s krytou druhý den ráno na tzv. pivní dovolenou, takže došlo nejdříve k důkladnému předchlastání obou zmiňovaných ve znovuotevřené hospodě Na střelnici, a následně došlo u Fanyho i k ťapíkové smršti, tudíž si standardní zapisovatel pamatuje tuto zkoušku jen v nejasných konturách, nikdo jiný zápis nevytvořil, a navíc byl závěr večera poněkud hektický a dobrodružný, možná až děsivý pro neznámého poklidného chodce, a stejně už je na čase tohle souvětí ukončit, protože kdyby u něj chtěl někdo udělat větný rozbor, tak ho asi jebne.
Dnešní zkouška naproti tomu zápis má. Hovnadiv se sešli ve standardním složení, i když se postupně slejzali jak švábi na pivo, což ovšem nijak nesouvisí s jistým slánským muzikantem. Nedorazil jen schovič, který poslal jakousi nejasnou omluvenku, dávající prostor nejen pro vyprávění, ale i k mnoha různým vysvětlením.
Jako tradičně dorazil první kapelník. Tentokrát nebyl ověšen hudebními nástroji a technikou jako obvykle, ale nesl si jen kytaru. Kryta s Perňou se náhodně potkali poblíž obuvnického centra a zdrželo je Perňovo přeparkovávání vozidla, což jim vyneslo 3 minuty zpoždění. U Fanyho jsme si objednali Falkenštejny a Birell, dostali jsme ale Plzně a Birell, neb je vedro, lidi chlastaj jak prokopnutý a Falkena vypili. První pivete jsme si dali venku na terásce, záhy jsme ovšem zjistili, že uvnitř je mnohem lépe a klasicky obsadili pánský pokojík. Kryta oběma přítomným pánům popsal některé zážitky z pivní dovolené. Egon vjel do lokálu na kole a basou se opět zasekl ve dveřích – prý nám pro radost.
Následně se slova ujal Pavel a rozdal všem hudební party nové skladby. Skoro to až vypadalo, že nám pár zkoušek uteklo, nebo jsme přišli na zkoušku jiné kapely, neboť tohle vypadalo velmi profesionálně – minimálně o několik levelů vejš, než běžně zkoušíme. Nutno ale uznat, že po čtvrthodině porodních bolestí začala výsledná skladba znít velmi dobře. Problém byl trochu v tom, že by bylo žádoucí, aby kryta hrál současně na melodiku, kazoo a zpíval, ale možná se i tohle povede časem odladit. I rozhovory probíhaly na nám dosud neznámé úrovni. Jeden příklad za všechny:
- „Jako dobrý, ale nehraj tam G ale Gis a hraj to na struně A, ty to hraješ na E!“
- „To A mi k tomu nejde. Vždyť ty to taky hraješ na E!“
- „Jo? A jo… Tak to asi hraju jinou písničku…“
Do našeho dalšího pokusu vpadl ve 20:34 Michal se slovy „Co to hrajete za schíza písničku, woe, vždyť se z toho vedle v lokále někdo zastřelí!“
Uznali jsme, že artové hudby bylo pro teď dost, hodili jsme pauzu a následně se rozhodli, že si zase procvičíme playlist od začátku. Opět jsme zjistili, že nemáme playlist nikde sepsaný, že ho má napsaný jedině Egon a navíc máme podezření, že ho pokaždé hlásí jinak. Vzpomněli jsme si, že jsme se minule dohodli, že musíme secvičit hlavně začátky skladeb, neb je pokaždé hrajeme nějak na piču. To se přesně potvrdilo hned u první skladby Koitula Gumilla, kde jsme začínali na osmkrát a furt blbě.
Pernik nafasoval cajón a hrál. Bohužel každou chvíli měnil rytmus, případně se na půl písničky se svým nástrojem zcela odmlčel. Vysvětloval to tím, že se vždycky při bubnování zamyslí a zapomene hrát. Třeba u songu Mollové odehrál první půlku ve velmi punkovém stylu, což znělo dobře, a druhou půlku ve stylu „Sejdeme se na Vlachovce“. Kapelník mu vynadal, že nás s tím cajonem plete.
„Já vím,“ řekl Perňa, „já pletu i sám sebe“. Na to nebyl žádný argument.
Zkusili jsme si mimo plán zahrát Bobbyho, ale pokaždé jsme se zasekli u pasáže „nevim, nevim“, protože jsme taky prostě nevěděli, nevěděli. Do dveří nakoukl Fany a prohlásil, že dneska nic moc, že je to nějaký utahaný. Dali jsme pauzu a kryta zbylým pánům zopakoval zážitky z pivní dovolené.
Pak jsme zkusili zahrát „Pálíme nábytek na Sucharce“, což nám minule velmi šlo, ale stejný problém – celá písnička zní tak nějak divně na piču a vůbec se nám nelíbí. Michal navrhuje zapálit nábytek u Fanyho, že nás to třeba dostane do té správné atmosféry. A nebo je možné, že je to tím, že Pavel dorazil pouze s kytarou bez komba, looperu a efektů a že už prostě neumíme hrát unplugged. Dohodli jsme se, že někdy zkusíme zkoušku u počítače s Abletonem a něco nahrajeme, jak to bude vypadat.
Perník začíná zívat nad cajónem, tak raději platí a jde domů. My ostatní pomalu dopíjíme, jen Egon si objednává ještě další pivete. U něho nám vysvětlil, že dnes to je poprvé za celou jeho éru Hovnadiv, kdy ho po zkoušce bolí prsty od hraní, že asi bude muset začít doma cvičit a že si stejně moc nepamatuje ty náročné hudební postupy z nové písničky. Michal mu radí, ať si písničky napíše rovnou na struny, stejně jako to má on napsané na xylofonu.
Egon dopil a šel platit, Pavel se nabídl, že mu zatím vezme basu, načež se s ní taky zasekl ve dveřích o futro. Zřejmě to není jednoduchý hudební nástroj.
Zkoušku jsme ukončili krátce před půlnocí a výletní trasou prošli polovinu Slaného.
Možná by to chtělo závěrem shrnout úkoly, které vyplynuly ze zkoušky. Jsou to vlastně ty samé, jako vždycky, jen je nikdo neudělá a příště opět konstatujeme, že „by to chtělo“:
- Sepsat playlist
- K jednotlivým písničkám udělat poznámky, kdo na co hraje, kdo co zpívá
- Otestovat Ableton a naučit se pro začátek aspoň základy
Prej Akrachus nedostal hudební part. Je to pravda ?